Závěr letošního školního roku jsme opět věnovali sportu. Společně s devátou třídou jsme připravili sportovní aktivity pro všechny žáky školy včetně našich předškoláků. Letos jsme sportovní zápolení rozdělili na míčové hry a seznámení se základy orientačního běhu. Fotbálek a vybíjenou střídal přesun na louku a lesík pod Železným, kde jsme ve spolupráci s paní Kazdovou připravili dětem stanoviště, kde se děti seznámily zábavnou formou se základy práce s mapou, orientací v číslech, značkách a terénu . Celou průpravu jsme zakončili vlastním mini orientačním během v terénu na trati v délce asi 2-3 km. Letošní sportování nám tedy nabídlo nejen pohybové aktivity, ale přineslo i nové vědomosti pro nás v nové sportovní disciplíně.

Zazvonil zvonec a školy v přírodě je konec!

Čtvrteční dopoledne jsme věnovali sportovním soutěžím na čtyřech stanovištích, kde jsme prokazovali svoji zdatnost a šikovnost ve skákání v pytlích, hodu kamenem, hodu šiškou na cíl, slalomu s fotbalovým míčem a mnohých dalších disciplínách. Po obědě přišly na řadu činnosti šikovných ručiček. Malovali jsme bílá trička motivy hor a našeho pobytu, vyráběli papírové náramky a čelenky z textilu a přírodnin. Dobrovolníci vyrazili ještě v podvečer na krátký výlet po Lufťákově stezce. Den vyvrcholil tolik očekávanou diskotékou. Tancovali jsme na české i zahraniční hity a zbyl i čas na písničky na přání. Byl to dnes opravdu krásný slunečný den bohatý na aktivity.

Po snídani jsme vyrazili na základnu Horské služby tady na Benecku, Tam jsme měli sraz s bývalým náčelníkem Horské služby ČR panem Jiřím Brožkem. Nejdříve to vypadalo jako ve škole při zkoušení z vlastivědy. Museli jsme prokázat naše místopisné znalosti ČR a po té jsme se už mohli vrhnout do seznamování se z činností HS. Nebyla to žádná teoretická přednáška, ale pan Brožek se s námi vrhnul přímo do praktických ukázek stabilizace zraněných osob. Zkoušeli jsme si fixace končetin pomocí speciálních ortéz včetně fixace celého těla s přenesením na speciální lůžko záchranného vozidla. Alespoň na chvíli jsme na sebe vzali role opravdových záchranářů. Mezi tím nám sdělil spoustu důležitých a zajímavých informací a zbyl i čas na naše dotazy. Před polednem jsme ještě stihli sportovní soutěže v týmech a čutanou na zdejším plácku. Odpoledne jsme se rozdělili na dvě skupiny. Cílem prvního týmu dobrovolníků byla rozhledna Žalý. Dnes byl konečně krásný den s nádhernými výhledy a pohled shora nás skutečně nadchl. Popsali jsme si všechny kopce a kopečky kolem i na dalekém obzoru. Prostě jsme měli Krkonoše jako na dlani. Druhý tým se věnoval sběru přírodnin a jejich poznávání. Naučili jsme se také spočítat stáří stromů podle tloušťky kmenu. V podvečer jsme vyrazili na klestí do lesa, protože k večeři jsme tentokráte opékali buřty. A byla to dobrota. Spláchli jsme špínu ve sprše a hurá do hajan. Když už jsme si v posteli jen povídali se svými kamarády, tak najednou řinčela píšťala….. Ne, nehořelo, bylo to zahájení noční hry …

Chladné zatažené ráno připomínalo spíše listopad než jeden z prvních letních dnů. Dopolední program jsme začali soutěží ve vylosovaných týmech. Čekaly nás zkoušky znalostí nejen z českého jazyka či logiky, ale také třeba křížovek a Morseovy abecedy. Zahřáli jsme se při fotbálku a vyhlíželi odpolední sluníčko. To skutečně konečně dorazilo a doprovázelo nás při okružním výletu přes Přední Žalý s rozhlednou Jana Harracha, sedlo Rovinka až zpět na Benecko. V podvečer jsme si ještě stačili opět zahrát fotbálek. Večerní program vyplnilo doplnění našich deníků a krátké filmy o výcviku záchranářských psů členů Horské služby ČR. Byl to úvod pro naší zítřejší návštěvu zdejšího střediska HS Krkonoše.

Krakonoš nás na Benecku nepřijal příliš vlídně a hned po příjezdu nás řádně pokropil. Ubytovali jsme se a vyrazili v pláštěnkách na obhlídku středu obce s možností zakoupit si nějaký suvenýr, občerstvení nebo poslat pohled. Poobědvali jsme a stále vyhlíželi z oken ven, kdy ustanou kapky deště, abychom mohli konečně vyrazit do přírody. Bohužel jsme hned první odpoledne museli zvolit alternatívní program. Seznámili jsme se s desaterem bezpečného pohybu na horách a po svačině zhlédli film Krakonoš a lyžníci, který naše regionální rodačka paní režisérka Věra Plívová-Šimková točila právě na místech nedaleko od Benecka vzdálených. Teprve pátá podvečerní nám dovolila vyrazit ven zahrát si stopovanou. Po večeři jsme zaplnili první stránky našich deníčků a začali s výukou naší nové horalské písničky.

Tradiční celostátní žákovský fotbalový turnaj začal dnes 6.5. okrskovým kolem kategorie mladších žáků (2.-3.třída) v Jičíně. Osm týmů bylo rozděleno do dvou skupin. Do turnaje naši borci vstoupili sice prohrou s Kopidlnem, ale zbylá dvě utkání ve skupině suverénním způsobem ovládli a přes Veliš a Libáň postupovali jako druzí ze skupiny do semifinále. V něm jsme dlouhou dobu vedli nad favorizovanou 4.ZŠ Železnickou Jičín, ale nakonec mnoho branek v závěru deštivého utkání přineslo naší prohru 2 : 4. O bronzové medaile jsme zabojovali opět proti Kopidlnu, kterému jsme chtěli oplatit prohru z úvodu turnaje. První půli jsme měli jasně navrch a bronz byl opravdu blízko. V utkání jsme vždy vedli, ale soupeř po velké ofenzívě ke konci utkání bohužel vyrovnal. V následujícím penaltovém rozstřelu jsme měli dva mečboly, ale štěstí tentokrát stálo na straně soupeře. Po bojovném a houževnatém výkonu jsme odešli sice jen s bramborovými medailemi, ale s hlavami nahoru. V turnaji předvedli všichni kluci i naše Kája heroický výkon a zaslouží si velkou gratulaci.

O den později nastoupili naši starší (4.-5.třída) do stejného turnaje, kde je čekalo 10 týmů z našeho okrsku. Při maximální snaze celého týmu jsme se nedokázali výsledkově ani herně prosadit v bojích ve skupině. První a jediné naše vítězství přinesl až souboj o konečné 9.místo v turnaji, ve kterém jsme jasně přehráli tým ZŠ Vysoké Veselí. Všem našim hráčům patří velký dík za přístup a bojovnost ve všech utkáních turnaje.

Odjezd domů …

Pokud byla středa dnem deštivým, tak dnešek byl dnem větrným. Přes noc všechna voda zmrzla na led a Krakonoš zřejmě smejčil všechny seknice. V momentě, kdy to pořádně fouklo, tak některé muší váhy spadly i z vleku jako zralé hrušky na podzim. Pro nás to znamenalo opět zcela jiné sněhové podmínky. Jak konstatoval pán od vleku, „dnes to máte upravené a ledové jako v Kutzbuhelu“ …. Vítr ani tvrdý sníh nás neodradil a opravdu jsme si užili celodenní lyžování. Poslední večer jsme věnovali historickému dokumentu o lidech z Velké Úpy a zdejším rodákovi panu Kneifelovi z nedaleké chalupy na Janových boudách. Závěr pak patřil soutěžím a společenským hrám. Ráno balíme a hurá domů. Tak zase někdy na lyžích … SKOL!

Den čtvrtý byl den deštivý. Krakonoš zaléval své hory od samého rána. Marně jsme s nadějí koukali k nebi, na všechny možné zdroje předpovědi počasí v médiích i satelitní snímky …. Na sjezdovku jsme vyrazili s přibližně hodinovým zpožděním, kdy silný déšť začal ustupovat a předpověď hlásila zlepšení. Bohužel výrazná změna dopoledne nedorazila a liják nás zahnal po hodince lyžování zpět do hotelu. Ve vytopených pokojích jsme sušili a sušili, abychom mohli odpoledne vyrazit už podle plánovaného času. Odpolední lyžovačku jsme si už docela užili, i když počasí ještě zlobilo a zlobilo. Podvečer byl v duchu týmové soutěže „šikovných ručiček“. Večerní program zahájil vědomostní sportovní kvíz, který nám připravil deváťák Alex a zbytek času vyplnilo filmové představení Poslední závod. Postavy tohoto pravdivého příběhu jsme si již připomněli v povídání o historii českého lyžování. Všichni se již těšíme na zítřejší „sjezdovky“ bez dešťových kapek!

Noční déšť nebudil moc optimismu do dnešního rána. O to příjemnější byl ranní pohled na čerstvou sněhovou pokrývku. Znamenalo to opět důkladně namazat a projíždět si stopu novou vrstvou sněhu. Jeho kvalita ovšem byla významně lepší oproti předchozímu dni, takže to nakonec byla parádní lyžovačka v okolí Pěnkavčího vrchu a Portášových bud. Naplánovali jsme si prodloužení dopolední lekce s pozdním obědem, abychom si mohli užít podvečerní sněhové radovánky v okolí hotelu. Po obědě a odpočinku jsme si v hotelu zapůjčili sáňky a vyrazili na kopec, kde jsme se pořádně vydováděli. Jízda na saních s pořádnou koulovačkou nám vzala zbytek fyzických sil dnešního dne. Čas před večeří trávili zájemci u filmu Synové hor. Večerní program začal „čokoládovou“ týmovou soutěží a zbytek byl věnován pravidlům chování na sjezdovce a metodice sjezdového lyžování. Zítra již měníme úzká prkénka za ta široká a vyrážíme na svah Pěnkavčího vrchu.

Běžecký výcvik jsme začali ráno na okruhu kolem Červeňáku. Letos byl skvěle upraven, takže jsme mohli začít hodinkou průpravných didaktických cvičení, kterými jsme pilovali naši techniku běhu střídavého a soupažného. Přechod fronty významně ovlivňoval kvalitu sněhu. Ráno jsme mazali ještě studený vosk na prašan. Před polednem teplý vítr sníh zvlhčil, že jsme přemazávali dokonce nejteplejším tuhým voskem, aby navečer voda zmrzla a klouzali jsme po ledových krystalech. To už jsme, ale kroužili kolem Pěnkavčího vrchu se zastávkou na občerstvení na Portáškách. Zítra budeme v běžeckém výcviku pokračovat a s pokročilými se podíváme na Růžohorky. Večer jsme věnovali tentokrát pravidlům bezpečného pohybu v horách a historii lyžování. K tomuto tématu jsme zhlédli i zajímavý dokument francouzské televize.

První den našeho kurzu proběhl v naprosté pohodě a podle plánu. Za krásného slunečného počasí jsme „vyběhli“ z centra Velké Úpy šíleným krpálem k našemu hotýlku Jana a nahoře se kochali úžasnými pohledy na zasněžené Krkonoše. Ubytovali jsme se v pěkných pokojích a po obědě už nedočkavě vyrazili na svah pod hotel. Využili jsme upravenou širokou komunikaci k základnímu didaktickému cvičení sjezdovému lyžování a do pokojů se vraceli až s přicházející tmou. Odměněni jsme byli obřím řízkem k večeři. Večer jsme pak zmákli teoretickou běžeckou průpravu, přípravu, údržbu a mazání běžek. Takže zítra ráno „hurá“ do stopy na Pěnkavák …..

Ve středu 15.11. se výprava naší školy zúčastnila tradičního Běhu 17.listopadu v Kopidlně. Počasí bylo značně nevlídné. Padal na nás nejen déšť, ale k naší velké radosti i medaile.. Naše škola se stala nejúspěšnější mládežnickou výpravou závodu. O tři zlaté se zasloužili sourozenci Kazdovi, kteří opět prokázali svůj obrovský sportovní talent a suverénním způsobem si poradili se zbytkem startovního pole. Čtvrtou zlatou vybojovala úžasným způsobem Sofie Starsy a jen nesmírnou smůlou, když v souboji se soupeřem podklouzl a upadl, přišel o další zlato Tonda Čapek Přesto po heroickém výkonu ještě vybojoval stříbro. Všichni naši atleti podali výborné výkony a patří jim dík za vzornou reprezentaci školy.

Všichni, kdo jsme vstoupili v pátek 3. listopadu ráno do školy, jsme měli pocit, že jsme otevřeli dveře spíše do pekárny. Vůně sladkých a slaných dobrot zaplavila aulu školy. Pod patronátem 3. třídy a vedením paní asistentky Rejlkové se konal labužnický den. Byla tu skutečně nádherná ochutnávková prezentace výrobků, na kterých se společně podílely týmy dětí a rodičů z celé naší školy. Pekaři nezapomněli ani na ty, kteří mají omezenou konzumaci lepku a napekli i tyto speciální výrobky. Nejdříve to byla hezká podívaná, kdy jsme obdivovali fantazii malých domácích pekařů, poté v čase velké přestávky přišlo finále zakončené velkým rautem. A byla to dobrota.

Školní rok jsme ukončili sportovními dny, které proběhly formou atletického pětiboje v pondělí a úterý 26.-27.6. Celou akci uspořádali pro své mladší spolužáky žáci z odcházející deváté třídy. Poctivě připravili registrační karty, všechna sportoviště a následně plnili role rozhodčích. Předškoláci a žáci základky byli rozděleni dle věku a pohlaví do jednotlivých kategorií a soutěžili v rámci pětiboje jednotlivců ve sprintu, hodu kriketovým míčkem (granátem), rychlostní vytrvalosti, hodu na přesnost a běhu na čas na překážkové dráze. Všichni sportovci podali velmi bojovné a srdnaté výkony a zaslouží pochvalu. Velký dík patří našim deváťákům za výborné uspořádání celé akce a děvčatům ze sedmičky za upečené sladkosti pro naše mladé sportovce.