Dnes jsme si užili naprosto fantastickou lyžovačku. Nebe bez mráčků ani větévka se nepohnula. Večer upravili sjezdovku, která byla dnes excelentní. Po povinném nácviku oblouku jsem si již užívali volných jízd a užili si to dnes opravdu do sytosti. Až uzavření vleku nás dnes vyhnalo ze svahu. Večer jsme společně zhodnotili náš společný týden a ještě se věnovali poslednímu programu. Sledovali jsme v akci úspěšné české lyžaře dávné minulosti i současnosti, věnovali jsme se tématu letního a zimního turistického značení a zcela na závěr lavinovým situacím. Ráno zabalíme a frrrr domů.

Dnes jsme strávili opravdu nádherný den na sjezdovce. Perfektně upravená trať nám umožnila dopoledne zvládnout základní didaktická cvičení k upevnění lyžařských dovedností s hlavním cílem zvládnout a zdokonalit základní oblouk. Po řádném nácviku jsme si již užili volné ježdění, na které jsme se tolik těšili. Večer jsme zhlédli film Poslední závod, který nám doplnil již získané vědomosti o začátku lyžování na českém území a hlavně o výrazných osobnostech, představitelích a propagátorech lyžařství počátku minulého století.

Sluníčko a modré nebe nad hlavou to je tento týden skutečná jistota. Prodloužené dopoledne jsme věnovali běžeckým výletům. Skupinka zdatnějších vyrazila ve směru Sněžka na Růžohorky a zbytek po okruhu Pěnkavčího vrchu s občerstvením na Portášově boudě. Po včerejší adaptaci na běžky se nám dnes jelo o poznání lépe. Po pozdějším obědě jsme se věnovali sportovním aktivitám kolem hotýlku. Zapůjčili jsme si saně a ježdíky a pořádně jsme se vydováděli. Večer jsme se seznámili s pravidly chování na sjezdovce a některými cviky, které nás zítra čekají při trénování sjezdového oblouku. Na závěr večera jsme se ještě pobavili při týmových soutěžích. Zítra ráno již „hurá“ na sjezdovku ….

Led, led, led a jehličí, to bychom mohli stále opakovat celý den o běžeckém terénu. Sluníčko svítí, modré nebe bez mráčků, ale terén a aktuální podmínky pro běžce na lyžích jsou u Krakonoše hodně žalostné. Proto jsme si dnes opravdu dali do těla. Dopoledne trochu pouček o technice na okruhu kolem Červeného vrchu a odpoledne již tradiční přesun na krásný 5 km okruh kolech Pěnkaváku. Doufali jsme, že alespoň odpoledne bude ve stopě lépe. No, byla to pořádná „hančovina“. Na konci běžecké lekce jsme sklouzli na čaj na chatu Portášky a kochali se krásnými výhledy na zapadající slunce nad Černou horou. Bezpečný pohyb v horách a historie lyžování na našem území byla pak témata večerního povídání. Večer jsme zakončili krásným francouzským dokumentem Báječná historie lyžování.

Krkonoše nás přivítaly sluníčkem a náš hotýlek skvělou svíčkovou. Odpoledne jsme se „nazuli“ do sjezdovek a pod chatou na cvičném svahu trénovali základní abecedu sjezdaře. Po podvečerním odpočinku a večeři jsme pokračovali večerním programem. Hlavním tématem byla technika běžeckého lyžování a správná příprava a mazání běžek pro klasickou techniku. Diskutovali jsme o typech běžeckých lyží, čím se od sebe liší a o nutných parametrech, které musíme znát při jejich pořizování. Zhlédli jsme také ve filmové projekci několik českých běžců v akci. Zítra si mnohé ze získaných vědomostí ověříme ve stopě. Čeká nás celý den na běžkách.

Skvělého úspěchu dosáhli naši žáci v již 55.ročníku Běhu 17.listopadu v Kopidlně. O celkově 6 medailových úspěchů se ve svých kategoriích postarali Miky Kazda, Máťa Dufek, Séba Šulc, Vendulka Kyselová, Róza Kazdová a Eliška Fejfarová. Pokud se od zkušené běžecké matadorky Rozárky Kazdové vítězství tak trochu čekalo, tak Máťa Dufek svým výkonem zcela překvapil a doběhl si pro zlato způsobem start-cíl. Jediný, kdo mu dupal na paty, tak byl náš Séba Šulc. Medailí viselo ve vzduchu ještě více, ale jak to ve sportu bývá, tak na poslední chvíli se štěstíčko naklonilo na stranu našich soupeřů. Všichni naši závodníci bojovali příkladně a srdnatě a zaslouží jim hluboká poklona za vzornou reprezentaci naší školy.

Ve čtvrtek 23.října se výběr našich žáků 6.-9.ročníku zúčastnil okresního finále Poháru FAČR v Jičíně. Po herně velmi zdařilém výkonu jsme obsadili konečné 2.místo za vítězným týmem ZŠ Jičín, 17.listopadu, se kterým jsme po srdnatém výkonu prohráli 0:4. Cestou k druhému místu jsme porazili ZŠ Robousy 2:0, ZŠ Libáň 2.1 Bohužel do krajského finále si zajistil postup pouze vítěz. Všem klukům patří poděkování za přístup k utkání a příkladnou reprezentaci naší školy.

Na konci školního roku jsme si opět všichni zasportovali. Orientační běh letos vystřídaly atletické soutěže, kopaná a přehazovaná. Počasí bylo tentokrát přímo dokonalé. Sluníčko doprovázelo naše soutěžení celé čtvrteční i páteční dopoledne. Ve čtvrtek nastoupili na startovní čáru naši mladší žáci z prvního stupně. Nejdříve si to sportovně rozdali v atletickém trojboji a následně je čekal fotbálek, z něhož byli nadšeni nejenom chlapci. Naše starší děti čekaly tentokráte týmové sporty. Děvčata se vrhla do přehazované a kluci srdnatě bojovali s kopacím míčem. Oba dva školní miniturnaje byly plné bojovnosti, napětí, ale zároveň férového zápolení.

Do letošního okrskového kola fotbalového turnaje určeného pro hráče prvního stupně ZŠ jsme opět postavili družstva do obou věkových kategorií. Pro naše nejmladší hráče 1.-3.třídy to byla úplná premiéra. Ve všech utkáních bojovali velmi srdnatě s daleko zkušenějšími a fotbalově vyspělejšími protivníky. Sice jsme nevybojovali žádné vítězství, ale odnesli jsme si nové poznatky a zkušenosti do příštího roku. V kategorii 4.-5.tříd jsme už přece jenom ambici měli. Většina chlapců má fotbalové zkušenosti z fotbalových klubů i s tímto turnajem. Všechna 4 utkání jsme odehráli výkonnostně zcela vyrovnaná, ale chybělo nám trochu štěstí. Tři body ze čtyřech utkání nám nestačili na více než 7.místo. V obou kategoriích podali naši hráči svá maxima a za to zaslouží velkou pochvalu.

Dnešní den byl velice podobný tomu včerejšímu, jen pokud máme na mysli náplň procvičování lyžařských dovedností. Počasí totiž udělalo obrat a Krakonoš nám poslal vichr, sněžení a nízkou oblačnost. Sluníčko jsme sice tušili někde nad oblaky, ale ty ne a ne odplout. Místy byla viditelnost opravdu minimální a museli jsme být na sjezdovce velice opatrní. Pokračovali jsme v nácviku základního oblouku, ale hlavně jsme si dnes užili volné jízdy. Po odpolední lekci jsme už spakovali lyžařské náčiní a užívali si zábavy ve společnosti kamarádů. Večer jsme ještě mrkli na krátká videa s nejlepšími českými lyžaři historie, kteří nás úspěšně reprezentovali na světových šampionátech a olympijských hrách a po té nás čekala poslední týmová soutěž tohoto týdne v podobě překážkové dráhy a trochou akrobacie s pingpongovým míčkem. No a ráno už hurá domů. Co říci na závěr? Byl to nezapomenutelný zasněžený týden, kdy jsme procvičili své lyžařské dovednosti, dozvěděli se mnoho zajímavých informací o horách a zimních sportech, ale hlavně si užili hodně sportovních aktivit a zábavy v prima partě kamarádů.

Dnešní den nelze popsat jinak než jako nádherný. Slunce, žádný vítr, krásně upravená sjezdovka, na které jsme byli celý den sami. Sjezdovku máme ani ne půl kilometru od chaty. Lyže nám naložil majitel našeho hotýlku do rolby a dovezl až k vleku, takže jsme se ani nenadřeli s jejich přenášením. Vyjeli jsme poprvé nahoru a otevřely se nám nádherné výhledy na okolní krkonošské kopce s dominující Černou horou. Lyžování začalo „nepopulárním“ nácvikem a „poučováním“, jak zlepšit náš lyžařský styl a techniku oblouku. Po úvodní půlhodince společného cvičení jsme pak pokračovali ve třech družstvech, do kterých jsme se rozdělili podle úrovně aktuálních lyžařských dovedností. Volného ježdění jsme se ale nakonec také dočkali a vskutku si to dnes užili. Před večeří a setměním jsme ještě stihli vyzkoušet saně na svahu pod hotelem. Byl to tedy pořádný frkot. Večer jsme věnovali historii lyžařství v naší vlasti a zakončili ho filmovou projekcí Poslední závod.

Dopoledne závěrečného dne běžeckého výcviku jsme strávili opět v lokalitě Pěnkavčího vrchu a Janových bud. Procvičili jsme správnou techniku klasického způsobu běhu s přestávkou na občerstvení na Portášových boudách. Odpoledne zdatnější z nás vyrazili na výlet na Růžohorky. Ostatní lyžovali na Červeném vrchu a v podvečer užívali zimních radovánek sjezdem na saních. Z Růžohorek se nám naskytly úžasné pohledy na Liščí, Luční a Studniční horu s Modrým dolem. Poseděli jsme na útulné chatě, popíjeli limonádu a vstřebávali zážitky z náročné cesty, která stoupala až do nadmořské výšky 1 280 m. Zpátky to byl pane pěkný šustot. Pozornost byla na místě, protože ledové plotny skýtaly možná rizika pádů. Večer byl ve znamení metodické přípravy na zítřejší lyžování na sjezdovce. Seznámili jsme se s pravidly pohybu na sjezdových tratích a způsobem nácviku základního oblouku, který je hlavním cílem našeho sjezdařského výcviku. Druhé kolo týmových soutěží zakončilo dlouhý den.

Po teplé neděli byl ráno sníh umrzlý na led, takže než jsme vyrazili do stopy, tak jsme museli máznout lyže tím správným voskem. Nebylo to úplně jednoduché, protože v brzkých ranních hodinách byl led a za dvě hodiny už místy zase vlhký sníh. Sluníčko nám totiž zůstalo věrné i celé dnešní dopoledne. Kam se dostaly jeho paprsky, tak tam se led a sníh rychle měnil ve vodu … Běžecký den jsme začali na tréninkovém okruhu na Červeném vrchu. Ranní blok jsme věnovali hlavně běžecké průpravě a vylepšení techniky klasického běhu. Odpoledne jsme vyrazili výše za lepším sněhem na Pěnkavčí vrch. Krom výborně upravené běžecké tratě se nám otevřely úžasné výhledy na Sněžku, Obří hřeben a přes Lví důl k Lysečinské hoře. Po vydatném tréninku jsme si vyjeli na čaj na horskou chatu Portášky s nádhernými výhledy na západ slunce nad Černou horou. Hlavním tématem večera byl bezpečný pohyb v horách. Historii lyžování jsme pak věnovali už jenom chvilku, protože nás čekala týmová pohybová soutěž, u které jsme se opravdu pobavili.

Rok se s rokem sešel a my opět zamířili do Velké Úpy na Janovy boudy pod Pěnkavčí vrch, abychom se zdokonalili v lyžařské technice. Na rozdíl od posledních dvou let nás tentokráte hned první den uvítalo neskutečně nádherné počasí. Modré nebe nad hlavou, slunce opalující naše tváře, větvička se nepohnula…odpoledne se to prostě dalo i v tričku. Hned po výstupu z autobusu nás čekaly dva kilometry prudkého kopce na chatu, takže jsme se hned pořádně zahřáli. Majitelé, manželé Paškovi, nás vřele uvítali a ubytovali nás ve svém hotýlku v krásných pokojích. Odpoledne nás už čekal plánovaný program pod chatou. Oblékli jsme sjezdařskou výstroj a věnovali se lyžařské abecedě na mírném kopci, který nám posloužil jako dobrá příprava na sjezdovku. Vydanou energii jsme doplnili vynikajícím řízkem k večeři. Společný večer jsme pak strávili s tématy mazání běžeckých lyží a technika běžeckého lyžování. Zítra totiž vyrážíme do stopy.

57.ročník Běhu 17.listopadu v Kopidlně nám přinesl stejně jako v loňském roce velmi sychravé počasí a na druhou stranu hromadu krásných umístnění. K loňskému lijáku se tentokráte přidal i nepříjemný mokrý sníh a závodníci se museli vypořádat s kluzkým terénem. Loňská vítězství ve svých kategoriích se podařilo obhájit děvčatům Sofii Starsy a Rozárii Kazdové. Zvláště Rozárka zvítězila doslova o parník. Sofinka tvrdě bojovalo do posledních metrů a své soupeřky také udolala. To už se ale dávno houpala pomyslná zlatá na krku Sebíkovi Šulcovi. Také on nenechal nikoho na pochybách, že vynikajícím běžcem a porazil silnou skupinu ze studeneckého lyžařského klubu. Medaile jsme ale sbírali dále. Úžasný výkon převedl v silně obsazené kategorii nejmladších chlapců Šimon Khun, který vyválčil stříbro stejně jako Kája Jančarová v kategorii mladších žákyň, kde jsme brali i bronz díky drtivému závěru Elišky Fejfarové. I ostatní naši sportovci zaslouží poděkování za skvělou reprezentaci školy. Vždyť mnoho našich borců se sotva vyléčilo z několikatýdenních respiračních nemocí, kdy nemohli sportovat a přesto se postavili se na start. O tom by mohl povídat třeba obhájce loňského vítězství Matěj Kazda, kterého o bronz připravil jen velice nesportovním chováním jeho soupeř. I to se bohužel někdy stává ….